Toyota C-HR hybrid je velmi specifické a svým způsobem unikátní auto. Snoubí v sobě budoucnost, moderní technologie a určité charisma. Není to auto pro každého, ale cílí na svou skupinu uživatelů, a pokud jste mezi nimi, tak vás rozhodně chytne za srdce a nepustí.

Já si na něj musela chvíli zvykat.

Mám v oblibě spíše klasičtější a elegantnější design, ale tento vpravdě futuristický interiér měl něco do sebe a hodil se k celkovému vzhledu vozidla, který je navržen jako crossover (auto pak vypadá jak na 90°C vyprané SUV 🙂 a hodí se spíše do města případně lehčích terénů).

Každopádně jízdu ve městě jsem si s hybridem užívala.

Poskakování v kolonách, úzké uličky či úmorné hledání parkovacího místa a pak někdy i marné pokusy o zaparkování se s tímhle autem zvládají úplně bez problému.

Vytkla bych však malá zadní boční okna (pasažéři vzadu se moc okolím kochat nemohou) a díky zvednuté zadní části vozu i zmenšené zadní okno. Díky tomu je z místa řidiče trošku horší rozhled a je potřeba se tomuto faktu přizpůsobit.

Ve městě nejvíce využijete přidaný elektromotor při němž je auto úplně tiché (někdy až děsivě, jelikož neslyšíte zvuk motoru a dá se tím tak hodně překvapit cyklista, kterého objedete a on o vás vůbec neví) a při dobré manipulaci s plynovým pedálem se benzínový motor aktivuje až tak kolem 40-50 km/hod. Auto však dokáže být i velice svižné a po sešlápnutí plynu reaguje poměrně rychle.

Pokud tedy potřebujete vůz, který užijete převážně ve městě, tak je Toyota C-HR hybrid pro vás ideální.

Při vyšších rychlostech však přichází o prvotní dynamiku.

V menu lze vybrat mezi 3 režimy jízd (automaticky je předvolen režim normal, dále pak lze volit mezi eco a sport) a na příjemnou jízdu mimo město je režim sport asi nejvhodnější – jde cítit větší tuhost volantu, takže nemáte pak pocit, že se se vám volat protáčí mezi rukama a celkově se auto chová trošičku svižněji. V zatáčkách drží velice dobře a krásně vede stopu. O nerovnostech na silnici skoro nevíte, a tak se i železniční přejezd dá slušně zdolat aniž byste měli pocit, že se vám auto rozsype.

Na “křik” motoru při vyšších rychlostech jsem si musela dlouho zvykat a mít manuální řazení, tak už dávno přeřazuji na vyšší stupeň. Je to způsobeno hlavně e-CVT automatickou převodovkou (fungující na principu variátoru – laicky řečeno, auto se rozjelo rychle a než se tam postupně dořadily “převodovková kolečka” tak bylo hlučnější, po vyrovnání rychlosti a převodů už bylo slyšet zase jen příjemné brblání motoru).

Co bylo naopak velice příjemné byla možnost přepnutí řadící páky do pozice B, což umožňovalo brzdění motorem, a tak se i při jízdě z kopce mohl dobíjet akumulátor pro elektromotor.

Co mě naopak nemile překvapilo byl palubní infotainment – pomalá odezva středového ovládacího panelu, místy nepřehledné a nedoladěné uživatelské rozhraní.

Pokud mám znímit některé detaily, tak bych asi vypíchla:

• složitě vnořená některá nastavení a ne vždy si auto toto nastavení pamatuje (viz pokaždé automaticky zvolený režim normal)
• pokud telefonujete, nelze ovládat středový dotykový panel
• na režim hlasitosti jsou zde pouze tlačítka  “+ a -” a jejich odezva je velice pomalá